Tato karta vznikla jako reakce na úspěšnou expanzi karet American Express v Evropě a měla sloužit k placení v hotelech, cestovních kancelářích a restauracích. O rok později se z ní stala holdingová společnost Eurocard International se sídlem v Bruselu. V roce 1968 uzavřel Eurocard strategické partnerství s americkou asociací Master Charge.
V roce 1974 se členem Eurocard International stal britský systém Access a v roce 1977 francouzský Carte Verde. V roce 1978 byl z podnětu Deutsche Bank Eurocard reorganizován a evropské banky se staly jeho akcionáři a převzaly plně jeho řízení. O 10 let později MasterCard koupil 12,25 % akcií společnosti Eurocard International a upevnil tak vzájemné partnerské vztahy.
K další významné změně došlo 1. září 1992. Eurocard se spojil se společností eurocheque a vytvořil novou společnost Europay International. Ta pak v roce 1997 uzavřela novou smlouvu o strategickém partnerství s asociací MasterCard. Eurocard i Europay si dlouho držely výlučnou kontrolu nad produkty MasterCard v Evropě. Kromě Velké Británie, která spadala pod řízení MasterCard International, zůstala kontinentální Evropa pod řízením evropských bank.
Již v letech 1991–1996 jednaly evropské banky se svými americkými kolegy o přímém začlenění Europay do struktury MasterCard. Toto spojení by snížilo provozní náklady autorizačních a zúčtovacích centrál, byla by zajištěna snazší implementace produktů MasterCard a sjednocením obchodních značek by se zjednodušila marketingová komunikace. Jednání nebyla zpočátku úspěšná, protože MasterCard nabízel Europay menšinový podíl na hlasovacích právech, protože jí do obratu nezapočítával debetní karty.
 |
| Zajímáte se o sazby povinného ručení 2006? Jejich úplný přehled spolu s nabízenými bonusy jednotlivých pojišťoven naleznete ZDE. |
NĚMECKO
Německo se koncem 60. let stalo zemí, která nepřijala kreditní karty a platební karty zavedla jen v omezeném rozsahu, zato preferovala a podporovala zavedení celoevropského systému zaručených šeků (viz minulý díl). Eurošeky (eurocheque – „ec“) zavedly německé banky mezi své produkty k běžným účtům v roce 1972. Až do roku 1980 bylo zpracování eurošeků v clearingové centrále ruční.
V roce 1986 německé banky zavedly první on-line bankomaty, které vyplácely peníze na karty „ec“. Na konci 70. let vydaly některé banky první karty Eurocard v Německu. Další rozvoj platebních karet byl pozitivně ovlivněn založením společnosti Gesellschaft für Zahlungsysteme (GZS) v roce 1982. GZS jménem bank (svých akcionářů) zastupovala asi 3000 německých bank a spořitelen v asociaci Eurocard a eurocheque International a až do roku 1991 byla monopolním vydavatelem těchto karet a zpracovacím centrem. Současně GZS uzavírala smlouvy o akceptaci karet Eurocard/MasterCard s obchody v Německu (tzv. acquier).
V jejím vedení byly obchodní banky, družstevní banky a spořitelny zastoupeny v poměru 3 : 3 : 2. Až do roku 1989 používalo asi 5000 německých bank a spořitelen jednotný design karet Eurocard a dělily se o zisk, který GZS přinášela. Protože vedoucí německé banky, Deutsche Bank, Dresdner Bank a Commerzbank, tvořící 70 % příjmů a výnosů GZS, měly na jejím řízení jen omezený podíl (33 % hlasů) a ostatní partneři nebyli ochotni tento stav změnit, navrhly v roce 1990 převedení obchodních aktivit na jednotlivé banky a z GZS vytvořit pouhé zpracovací centrum. Od roku 1996 probíhala mezi německými bankami diskuse, zda by nebylo vhodné prodat GZS některé firmě specializované na zpracování kartových transakcí (Signet, FDRL apod.).
V roce 1996 začala GZS vydávat také karty VISA a od roku 1999 zajišťuje i jejich akceptaci v obchodech. V roce 1997 došlo k restrukturalizaci společnosti, která se rozdělila na provozní společnost (GZS) a licenční a obchodní společnost EURO Kartensysteme. V roce 2002 GZS poskytovala služby pro 2300 německých bank a spořitelen, pro které zajišťovala služby pro více než 7,6 mil. karet VISA a MasterCard. Současně zajišťuje služby pro asi 300 000 obchodů v Německu. Její obrat dosáhl 60 mld. EUR.
První karty VISA v Německu vydala Bank of America v roce 1981. Později na trh vstoupila španělská Banco Santander, která také začala zajišťovat příjem karet VISA v obchodech. V roce 1998 byly „ec“ karty doplněny o logo Maestro, což bylo následováno rychlým poklesem eurošekových plateb, které nahradilo pohodlnější a celosvětové placení v obchodech přijímajících karty Maestro.
TRH PLATEBNÍCH KARET V EVROPĚ
Do poloviny 80. let se v Evropě vytvořily tři skupiny zemí podle preferovaných druhů karet:
1. Kreditní karty – byly úspěšně zavedeny ve Velké Británii a Irsku v 70.–80. letech. V kontinentální Evropě se začaly rozvíjet až koncem 90. let (Francie, Německo, Skandinávie, Španělsko) díky vstupu amerických bank na trh nebo jako prevence místních bank před jejich vstupem.
2. Debetní karty – jejich průkopníkem se v Evropě stala Francie, následovaná počátkem 90. let dalšími evropskými zeměmi (Německo, Belgie, Česká republika ad.).
3. Eurošeky – byly používány zejména klienty v Německu, Rakousku a v zemích Beneluxu. Zeměmi, které je příliš nevydávaly, ale byly jejich největšími příjemci (díky turistice), byly Španělsko a Itálie. Začátkem 90. let byly eurošeky nabízeny zemím střední a východní Evropy jako řešení, než bude vybudována potřebná infrastruktura bankomatů a platebních terminálů. Česká republika i další země tento návrh odmítly, ale přijaly nabídku Eurocard International, který jim moderní infrastrukturu pomohl vybudovat.
|
Ukázky z knihy | |
reklama
Úryvek je z knihy "Encyklopedie platebních karet" vydané nakladatelstvím Grada Publishing, které vydává další publikace v edici FINANCE jako např:
Naučte se investovat, 2. rozšířené vydání
Investování pro začátečníky
Finanční matematika pro každého, 5.vydání
