Bonita a splatnost úvěru
Dostatečný prokazatelný příjem zájemce o hypotéku je pro banku důležitý, a to bez ohledu na jeho věk. S rostoucím věkem se však tento zájemce stává v očích banky méně perspektivním, neboť vidina jeho odchodu do důchodu znamená snížení jeho příjmů. Proto má každá banka stanovenu věkovou hranici, do které je zapotřebí hypoteční úvěr splatit. Ještě donedávna byla tato hranice vesměs 65 let, avšak některé banky ji postupně zvýšily až na 70. Je-li tedy například zájemci o hypotéku 55 let, může si vzít hypoteční úvěr se splatností maximálně 15 let. U bank, které mají věkovou hranici 65 let, jen na 10 let.
A jaké druhy příjmů banky akceptují? Všechny, které jsou pravidelné a lze je bance prokázat. Tedy například mzda, výnosy z pronájmů, zisk z podnikání – a dokonce i invalidní důchod.
Degresivní splátky
Žadatel o hypotéku se může vypořádat s faktem, že má v 50 letech větší příjem, než bude mít třeba za 10 let. Nabízí se mu tzv. degresivní splátky, což jsou splátky, které jsou největší na začátku splácení úvěru a postupem času klesají. Dlužník se tak s největší zátěží setkává v době, kdy jsou jeho příjmy relativně nejvyšší a nemusí se obávat poklesu svých příjmů.
Lze rovněž předpokládat, že v tomto čase bude mít vyšší daňový základ a může v maximální míře využít daňových výhod. Degresivní splátky, s ohledem na vyšší počáteční splátky, výrazně rychleji umořují jistinu (dlužnou částku), a proto také rychleji klesají i úroky. Bohužel banky s tímto zajímavým způsobem splácení příliš nepracují a nabízí zejména anuitní – tedy konstantní - výši splátek. Případní zájemci o degresivní splácení by se tedy měli připravit na to, že ne každá banka jim v tomto vyjde vstříc.
. Banky mají zájem i o staré klientyZvýšení věkové hranice několika bank na 70 let je určitě vstřícným krokem, který říká, že banky mají zájem téměř o všechny věkové kategorie žadatelů. Přihlédneme-li k faktu, že s mladším spolužadatelem mají starší ročníky stejná privilegia jako o generaci mladší zájemci, lze konstatovat, že variant, jak si pořídit „na stará kolena“ lepší bydlení, je stále dost. |
Mladší spolužadatel = ideální řešení
Existuje způsob, jak může např. i 60letý žadatel dosáhnout splatnosti úvěru 30 let. Do svého úvěru přizve mladšího spolužadatele (třeba syna či vnuka), který má pravidelné, prokazatelné příjmy (není studentem, není nezaměstnán, není ve výpovědní či zkušební lhůtě atp.). Banka pak počítá s tím, že až starší žadatel nebude v produktivním věku, splácení úvěru převezme mladší spolužadatel. Je to podobné, jako když o hypotéku žádá například vysokoškolský student, který si při studiu jen přivydělává. Přizve-li ten do úvěru své rodiče jako spolužadatele, banka počítá s tím, že zpočátku budou hypotéku splácet oni, ale až tento student dostuduje, postará se o splácení sám.
Ale pozor, i zde mají banky svá pravidla. Některé požadují, aby byl mladší žadatel uveden jako hlavní žadatel o úvěr a jeho příjem musí být v prokazovaných příjmech převažující. Jiné banky mají zase tu podmínku, že plat mladšího žadatele musí dosahovat minimálně výše splátky úvěru.
Příklad: privatizace obecního bytového fondu
Klasickým případem, kde se řeší právě otázka úvěru a věku žadatele, jsou privatizace obecních bytových fondů. Právě zde je často velké procento seniorů, kteří jsou nuceni si od obce byt odkoupit. Přestože ceny těchto bytů jsou jednoznačně několikanásobně nižší než jejich tržní cena, je pro mnoho z těchto lidí problém tuto koupi financovat. V těchto případech bývá přistoupení dalšího žadatele o úvěr jediným schůdným řešením. Kromě seniora tedy o hypotéku společně žádá například i vnuk nebo syn. Příjmy se pak sčítají a problém s bonitou a věkem je vyřešen.
Autor:
Petra Horáková Krištofová, Hyposervis
